Sebeobsluha a samostatnost dětí v mateřské škole

Vstup do první třídy základní školy je pro dítě velkou změnou. Přestává být malým dítětem, stává se školákem a je potřeba jej pro tuto životní roli náležitě vybavit, a to nejen materiálně, ale i sociálně.

Rodiče a pedagogové by měli mít na zřeteli, že pokud má dítě tuto situaci zvládnout bez větších problémů, je potřeba, aby bylo nejen sociálně zralé, ale mělo také dostatečně silný pocit sebehodnoty a bylo schopné se během dne o sebe samostatně postarat. Tyto kvality jdou spolu ruku v ruce.

Podle psycholožky Šárky Mikové se sebehodnota dítěte rozvíjí od útlého dětství a skládá se ze dvou složek: sebeúcty (jak se mám rád) a kompetentnosti (co už umím a zvládám). Ačkoliv je rozvoj sebehodnoty primárně v rukou rodiny, jako pedagogové na tom máme také svůj podíl, jelikož s dětmi trávíme velkou část dne, a proto je důležité tuto oblast nepodcenit.

Čím více činností si děti osvojí a čím více zvýší svoji kompetentnost, tím větší je pak jejich touha po dalším seberozvoji. Díky prožitému úspěchu u dětí roste sebeúcta a následně i sebehodnota.

Samostatnost a sebeobsluha

V podstatě v jedné větě byla podpora samostatnosti a sebeobsluhy shrnuta Marií Montessori: "Pomoz mi, abych to dokázal sám."

Děti se rodí závislé na pomoci dospělých, ale s přibývajícím věkem roste jejich potřeba se osamostatnit. Úkolem vychovatelů není dělat věci za děti, ale pomoct jim, aby činnosti zvládaly samostatně a nezávisle na dospělých.

Potřeby dětí a touha se co nejdříve osamostatnit však není u všech dětí stejná. Kromě prostředí, ve kterém vyrůstají, na to má vliv i jejich povaha a tím i vrozené předpoklady pro činnosti. Velmi podrobně se tomu věnuje Šárka Miková ve své knize Nejsou stejné: jak díky Teorii typů porozumět dětem i sami sobě. Jsou děti, které si už od narození jdou za svojí potřebou svobody, a hned jak je to možné, snaží se být samostatné. Jiné děti zase potřebují vědět, že si umí v různých situacích poradit, a nabývají tak na kompetentnosti. Další děti mohou mít strach z neúspěchu, nejsou třeba příliš zručné, ale nedělá jim zase problém dodržování pravidel a úklid hraček a řád v mateřské škole jim velmi vyhovuje. Ať tak či onak, ve všech případech je důležité snažit se děti podporovat, pomáhat jim v osamostatňování, sebeobsluze, ale vždy musíme přistupovat k dětem individuálně a vycházet z jejich vrozených schopností a stávajících dovedností.

Úloha mateřské školy

Jak zmiňoval již profesor Matějček, jednou z funkcí předškolního vzdělávání je rozvoj návyků a dovedností. Velkou část základních návyků by mělo mít dítě vypěstováno již z rodiny, ale ne vždy se to podaří, vzhledem k odlišnému stupni vývoje a také odlišným výchovným principům každé rodiny. Úlohou předškolních pedagogů je tyto návyky v mateřské škole rozvíjet a upevňovat. Podle Matějčka je totiž velká naděje, že pokud si děti osvojí správné návyky v předškolním věku, už to v životě nezapomenou.

V činnostech se proto snažíme už od začátku ukazovat dětem správný postup a zavádět jistý režim už od prvního dne. Na začátku školního roku dítě spoustu činností ještě nezvládne, a tak po jednotlivých krůčcích trpělivě postupujeme krok za krokem k nabývání sebevědomí a osvojování dovednosti.

Pokud je to možné, snažíme se zajistit dětem takové podmínky, aby mohly zažívat co nejvíce pozitivních pocitů, a eliminujeme neúspěch. Proto dítěti s činnostmi, které ještě není schopno zvládat, pomůžeme. Doprovodíme jej na toaletu, pomůžeme s oblékáním apod. Děláme věci společně, společně naléváme vodu z konvice, společně utíráme rozlitý nápoj. Po malých krocích ubíráme na naší iniciativě a přenecháváme více zodpovědnosti dítěti. Pomoc dítěti nevnucujeme, učíme jej, aby bylo samo schopné přijít si požádat o to, co potřebuje. Za každý, i sebemenší úspěch by mělo přijít povzbuzení a ocenění. Je dobré upozornit dítě na to, jak se zlepšuje.

Při předávání zpětné vazby oceňujeme dovednost dítěte, nehodnotíme jej samotné. Tedy "nešikulkujeme", ale předáme uznání slovy: "Dnes jsi to zvládl jen s malou dopomocí" nebo "Tentokrát jsi to zvládl už úplně sám!" Můžeme ocenění doplnit nějakým vhodným rituálem, například plácnutím, potřesením ruky. Pokud budeme postupovat takto krok za krokem, dítě bude nabývat důvěru v sebe sama a ve své schopnosti a zároveň se bude prohlubovat vztah mezi dítětem a pedagogem. Je důležité dítě ocenit i jen za snahu. Podporujeme dítě k úspěchu.

Oblasti, v nichž bychom měli rozvíjet samostatnost

Komunikace

V mateřské škole využíváme principy Efektivní komunikace, tedy takové komunikace, kdy dáváme najevo partnerský rovnocenný přístup. Pomáhá tomu, když se snížíme na úroveň dítěte, oslovíme jej jménem, udržujeme oční kontakt a mile a zdvořile vzneseme svůj požadavek. Nesmíme zapomenout užívat slovo "prosím". Tímto jdeme dětem příkladem a učíme je vhodné komunikaci.

Nezbytným krokem v osamostatňování je naučit dítě umět si říct o pomoc. Pomoc dětem automaticky nenabízíme, ale vyčkáváme. Dáme mu prostor, aby si o pomoc mohlo požádat samo. Ne všechny děti jsou k tomu však vedeny z rodiny, navíc mohou být stydlivější povahy, takže opět přistupujeme k dítěti individuálně, a pokud si opravdu v dané situaci neví rady, nabídneme mu pomoc sami. Postupně jej učíme srozumitelně vyjádřit svoje potřeby a přání.

Hygiena

Dítě nastupující do mateřské školy by již mělo být schopné uvědomit si včas svoji potřebu a dojít si na toaletu. V mateřské škole s dětmi prohlubujeme a upevňujeme základní hygienické návyky a vzhledem ke věku a schopnostem je vedeme ke správnému a samostatnému použití toalety, toaletního papíru, mytí rukou a použití ručníku. Děti si myjí ruce nejen po toaletě, ale i po příchodu z venku, před jídlem a po jídle. V některých mateřských školách je zvykem i čištění zubů po jídle. Ačkoliv kvalita vyčištění nebude v tomto věku ještě velká, jde o pěstování správných návyků, ať už pro všechny, nebo jen pro děti, které mají tento návyk z rodiny. V rámci hygieny je důležitou součástí sebeobsluhy také použití kapesníku. Dítěti můžeme pomoct jak na to a opět je učíme, aby se obstaralo samo, včetně vyhození kapesníku do koše.

Stolování

V oblasti stolování se postupy mateřských škol hodně liší. Někde je malá spoluúčast dětí při jídle, jinde si naopak děti i nalévají polévku nebo krájí ovoce a zeleninu a mažou chleba. Pokud je to v rámci hygienických norem jen trochu možné, zde platí: čím více samostatnosti, tím lépe. V každém případě si však děti připravují svoje místo u stolu - prostírání, příbor, hrnek s nápojem. Pro jídlo si chodí za paní kuchařkou, zbytky z oběda jsou schopné shrnout lžící do mísy. Své místo si potom opět uklidí, mohou si utřít prostírání a samozřejmě odnést všechno špinavé nádobí. Po celý den by děti měly mít zajištěn neomezený pitný režim, takže si kdykoliv mohou dopustit čaj z várnice nebo nalít vodu z konvice.Učíme děti předcházet zbytečným nehodám, například že hrnek je dobré nenalévat plný, že nepijeme za chůze apod. Děti by měly vědět, kde jsou papírové utěrky pro případ nehody, a ve větší míře se o to postarat. I tady platí, že dětem správný postup ukážeme, později jen dopomůžeme a postupně snižujeme míru našeho zapojení a přenecháváme jim zodpovědnost za situaci.

Při námětových hrách si děti mohou ve svých kuchyňkách potom správné návyky trénovat, hostit další děti i paní učitelku, správně prostřít, připravit příbor apod. Hra a prožitek z ní je pro děti tím nejlepším prostředkem, jak se něco naučit.

Sebeobsluha

Děti vedeme k samostatnému oblékání a svlékání. Oblečení, které je naruby, můžeme děti učit převracet formou hry, stejně jako skládání oblečení při převlékání do pyžamka. Může se stát, že dítě probuzené po poledním odpočinku může být ve fyzické nepohodě. Je dobré na to brát zřetel a v těchto chvílích dítěti pomoci a dostat jej co nejdříve do pohody. Obouvání a zouvání bot mohou dětem usnadnit nálepky na vnitřních stranách bot, které se na sebe "dívají". Existují však dokonce speciální samolepky, díky kterým dítě pozná, jak boty správně patří, musí totiž správně spojit rozpůlené zvířátko. Pro děti je někdy problém poznat své vlastní oblečení, proto i tuto oblast mohou usnadnit samolepky se jménem a vlastním motivem, které jsou i pratelné a dají se znovu pořídit. Můžeme to dát rodičům jako doporučení.

Pokud jsme požádány o zapnutí zipu, uděláme tu nejtěžší část, potom dítěti vedeme ruce - nejprve nahoru, pak dolů - a příště opět vyzkoušíme, co už zvládne samo. Neděláme činnosti za děti. Můžeme jim činnost předvést a později už to necháváme více a více na nich.

Tuto oblast můžeme velmi dobře rozvíjet i při hrách a výtvarných činnostech.

Společenské chování

Úklid hraček je také důležitou součástí rozvoje samostatnosti. Nejlepší je, když děti po dokončení aktivity hračku ihned vrátí, ale v praxi to samozřejmě není tak jednoduché dodržet. Paní učitelka má však většinou přehled o tom, kdo si s čím hraje, případně děti budou vědět. Zodpovědnost za vlastní věci platí nejen u těch osobních, ale i u těch společných. Navíc je pro děti mnohem lepší, pokud uklízí průběžně. Velký závěrečný úklid je pro ně náročný, protože nedokážou dohlédnout jeho konce, neumí si nepořádek systematicky rozložit a mohou pak propadat frustraci nebo nevědí, odkud začít. V mateřské škole je však výhodou, že je ve třídě dětí hodně, a tak místo zodpovědnosti za věci můžeme rozvíjet jiné složky jejich osobnosti a vést děti ke spolupráci při závěrečném úklidu.

Základy slušného chování asi není potřeba ani zmiňovat. Pozdravit, poděkovat, poprosit. Děti se učí primárně nápodobou, takže správný příklad pedagoga je v tomto případě nezbytný.

K podpoře správných návyků nám samozřejmě slouží i pohádky. Po přečtení pohádky s dětmi je dobré pohádku rozebrat, promluvit si o jednotlivých postavách a jejich chování, zhodnotit motivy postav a pohádku třeba i rozpracovat do projektu, pokud je to téma, které by pro děti mohlo být přínosné. S příběhem se dá skvěle pracovat a v mateřské škole je báječné prostředí pro jeho využití.

Mgr. Marcela Andrašší

Ilustrace Markéta Knorová a Alžběta Moravcová

Použité zdroje

BEDNÁŘOVÁ, Jiřina a Vlasta ŠMARDOVÁ. Diagnostika dítěte předškolního věku: co by dítě mělo umět ve věku od 3 do 6 let. 2. vydání. Ilustroval Richard ŠMARDA. Brno: Edika, 2015. Moderní metodika pro rodiče a učitele. ISBN 978-80-266-0658-1.

MATĚJČEK, Zdeněk. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Vyd. 6. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0519-7.

MIKOVÁ, Šárka. Ani mámy nejsou stejné: jak si mateřství užít, ne ho jenom přežít. Praha: Mea Gnosis, 2019. ISBN 978-80-270-6732-9.

zdroj: Informatorium: časopis pro výchovu dětí od 3-8 let v mateřských školách a školních družinách. Praha: Portál, 1993-. ISSN 1210-7506.